Neben der Figur des Mailänder Kardinals Karl Borromäus bildete der Maler sich hier selbst ab. Ebenfalls verewigt wurde der Auftraggeber Max Antonius Cassinis, dessen Namen der Maler auf der Altarpredella vermerkte. Das Bild entstand für die Kirche des Welschen Spital auf der Prager Kleinseite. Im Zentrum der Komposition steht der Altar mit dem Marienbild, unter dem drei weibliche Heilige abgebildet sind: Lucia (Schutz gegen Augenleiden), Agatha (Schutz gegen Brustschmerzen) und Barbara (Patronin des guten Todes). In der geringen Raumtiefe näherte sich Škréta Caravaggios Malerei an, während die muskulösen Männer links auf seine Vertrautheit mit Michelangelos Figuren verweisen.
Apart from the face of the Milan Cardinal Charles Borromeo, here the painter represented himself as following his namesake (in Czech, Karel means Charles). The painting also captures the person
who commissioned the work, Max Antonius Cassinis, whose name the painter recorded on the altar's predella. The painting was donated to the Church at the Italian hospital in Prague's Lesser Town. The centre of the composition is occupied by the altar featuring a Marian image below which three saints are depicted-Lucy (the patron saint of eye illnesses), Agatha (the patron saint of chest pains) and Barbara (the patron saint protecting against unexpected death). In the little depth of the space, Škréta reflected Caravaggio's paintings, while the muscular male figures on the left reveal the painter's good knowledge of Michelangelo's figures.
Kromě tváře milánského kardinála Karla Boromejského zde malíř zobrazil sebe, jak kráčí za svým jmenovcem. Na obraze je zachycen také objednavatel díla Max Antonius Cassinis, jehož jméno malíř zaznamenal na predelu oltáře. Původně oltářní obraz Cassinis věnoval do kostela P. Marie a sv. Karla Boromejského při Vlašském špitále na Malé straně v Praze. Centrem kompozice je oltář s mariánským obrazem, pod nímž jsou zpodobněny tři světice-Lucie (ochránkyně proti očním nemocem), Agáta (ochránkyně proti bolestem prsou) a Barbora (patronka šťastné smrti). Mělkostí prostoru se v této kompozici Škréta přiklonil k malbě Caravaggiově, svalnaté mužské postavy vlevo zase ukazují malířovu dobrou znalost Michelangelových figur.
